Otvovice
digitální povodňový plánB. Věcná část
Charakteristika zájmového území a PPO
Obec Otvovice je součástí okresu Kladno, kraj Středočeský, která leží necelých 5 km jihozápadně od Kralup nad Vltavou a 15 km severovýchodně od svého ORP Kladno; železniční stanice na trati 093, spojující tato dvě města, je situována téměř uprostřed vsi. Žije zde 813 obyvatel ve 259 domech.
Otvovice jsou jednou z nejstarších a největších osad na Kralupsku. Od pradávna se nalézá v údolí Zákolanského potoka.
V současné době katastrální výměra obce činí 620 ha. Obec se nachází v průměrné nadmořské výšce 220 m. n. m.
Geomorfologické a geologické poměry
Obec Otvovice se rozkládají na západní - levé mírně svažité tabuli k řece Vltavě, na rozhraní Křivoklátské vrchoviny na západě a Dolnooharské tabule ze severu. Obec leží v údolí Zakolanského potoka, které je sevřeno ze severu prudce padajícími svahy od Zeměch, Velvar a Olovnice a z jihu již mírnějším spádem od Trněného Újezda a Holubic.
Nejvyšší vrchy v katastru obce Otvovice: PP Otvovická skála (230 m), Klouček (270 m), V Oříškách (300 m), U Světce (280 m), Na Moučném (270 m), Na Skalce (280 m) a U Mikovic (261 m).
Koncem 17. století se začalo s otvíráním kamenouhelných dolů a do obce se přistěhovali nejen horníci, ale také skláři a charakter obce se začal měnit na zemědělsko-průmyslový. Dostatek uhlí, vycházejícího k povrchu ve svahu údolí, zapříčinil otevření sklářské huti Morawetz Söhne v roce 1802 nad hájem, u cesty k Trněnému Újezdu – Mariin domov. Aby se nemuselo uhlí transportovat nahoru na kopec, zřídila se v roku 1815 huť u dolů v údolí a nazvána Dubodol. Sklářská výroba v nové huti se rozvíjela a v útlumu, existuje dodnes.
Klimatické poměry
Základní rysy podnebí zlínského regionu určuje jeho poloha v mírně vlhkém podnebném pásu, v oblasti na přechodu mezi přímořským a pevninským podnebím s převládajícím západním prouděním vzduchu v teplém pololetí a východním prouděním v chladném pololetí. Významnými klimatickými činiteli jsou nadmořská výška území (srážky a teplota vzduchu), relativní členitost georeliéfu a orientace horských hřbetů (severovýchod jihozápad, tedy napříč převládajícímu větrnému proudění.
Pro území je charakteristické dlouhé a teplé léto, průměrný počet letních dnů se pohybuje v rozmezí 40-50 dní, v červenci dosahuje průměrná teplota 6 - 7 °C, na jihozápadě až 8 °C. Přechodné období bývá poměrně krátké, s mírným až mírně teplým jarem a mírně teplým podzimem. Průměrná teplota v dubnu se pohybuje mezi 17 - 18 °C, v říjnu je to o 10 °C méně. Mírně teplá až mírná zima trvá také krátce, ledových dnů bývá za rok v průměru do 40, počet dnů mrazových kolísá v rozmezí 110 - 160. Průměrná lednová teplota nebývá nižší než -3 °C, na jihozápadě nižší než -2 °C. Průměrné roční úhmy srážek dosahují cca 500 mm/rok.
Srážky
Srážkové poměry v okrese jsou proměnlivé od severozápadu k jihovýchodu. Převládající západní větry se zde zbavují své vlhkosti.
V průměru spadne za rok 621 mm vody při kolísání roční sumy od 338 mm do 938 mm na čtvereční metr. Rozdělení srážek během roku není rovnoměrné, měsíce chladné poloviny roku jsou sušší, v teplé části roku je dostatek vláhy. Největší měsíční úhrn se vyskytuje nejčastěji v červenci (31 %), méně často v červnu (20 %), srpnu (19 %), září (12 %) a květnu (11 %), ojediněle v dubnu (4 %). Nejnižší měsíční úhrn se objevuje v únoru (20 %), prosinci (19 %) a lednu (17 %). Denní maximální srážkový úhrn o hodnotě 82 mm byl naměřen 26. července 1939.
V průměru spadnou srážky ve 148 dnech roku, přičemž vydatnost větší než 1,0 mm má pouze 100 dní a vydatnost 10,0 mm a více připadá na 17 dní. Absolutně nejdelší srážková perioda byla zaznamenána v období od 18. listopadu do 12. prosince 1894 (tedy 25 dní) a nejdelší bezesrážková perioda (sucho) byla v období od 10. únova do 14. března 1893 (tedy 33 dní).
Sníh a sněhová pokrývka
Podle naměřených údajů spadne 7,4 % ročních srážek ve formě tuhé a 10,4 % jako srážky smížené. Výskyt těchto tuhých a smíšených srážek je omezen na období od října do května, kdy je možno zaznamenat jak sněžení, tak výskyt sněhové pokrývky. Průměrně padá sníh ve 37 dnech v roce při maximu v lednu (9 dní). Sněhová pokrývka se tvoří průměrně v 54 dnech roku (maximum za sledované období 1946-47 až 1967-77 je 110 dní). Největší výška nového sněhu napadaného za 24 hodin činila 26 cm, výška souvislé sněhové pokrývky dosáhla maxima 79 cm v únoru 1947.
Množství sněhových srážek z celkového ročního úhrnu srážek se zvyšuje s nadmožskou výškou. Ve výškách 200-400 m n.m. tvoří sněhové srážky přes 10% celoročních srážek, ve výškách 400-600 m n.m. přes 16 % a ve výškách 600-800 m n.m. již 23%. Ve východní části okresu je 35-40 dní se sněhovými srážkami ročně, v západní části 40-50 dní.
Protipovodňová opatření (PPO) v zájmovém území
V zájmovém území dochází jak k přirozeným, tak k bleskovým povodním a bahnotokům při přívalových srážkách, ledovým jevům a naplaveninám v místech OOP. Jedná se o jev, který lze obtížněji předvídat. Obranou je posílení retenčních schopností krajiny, realizace liniových opatření na zemědělské půdě (remízky, meze, příkopy, zatravnění) a také přírodě blízká opatření mokřady a/nebo suché poldry.
Návrh rozvoje opatření na vodních tocích a nádržích
Z urbanistické ani dopravní koncepce územního plánu nevyplývají významnější požadavky na směrové úpravy vodních toků. Na tocích v řešeném území je nutno pečlivě provádět běžnou údržbu, dbát o včasné opravy břehových nátrží, odstraňování nánosů, naplavenin, náletů a čištění koryt a břehů. Vodní toky nebudou zatrubňovány, případné úpravy koryt a sklonových poměrů budou prováděny přírodě blízkým způsobem pomocí přírodních materiálů.
Obec plánuje v blízké budoucnosti vybudovat na svém východním okraji čističku odpadních vod.